Výmarský ohař
Předky výmarského ohaře je třeba hledat v německém ohaři, pointrovi a ndes již vyhynulém vodiči (Leithund), po kterém zdědil svérázné typické zbarvení. Není však vyloučeno, že vznikl mutací. Odborníci tvrdí, že také vznikl přimísením krve dog. S výmarským ohařem se setkáváme začátkem 19. století na dvoře Karla Augusta, vekovévody výmarského.
Výmarští ohaři mají vynikající lovecké vlastnosti, ze kterých jsou nejcennější ostrost a nízký nos na stopě. Pes je lehce ovladatelný a všestranně využitelný
Standard:
VLASTNOSTI: Všestranný, lehce ovladatelný a náruživý, lovecky upotřebitelný pes, systematického a vytrvalého hledání, ačkoliv ne nadměrného temperamentu, pozoruhodné kvality nosu. Ostrý na škodnou a vůči lidem. Spolehlivý ve vystavování a držení stopy, dohledávka a přinášení. K udržení a ke zvýšení chovatelského cíle má mimo čistokrevnost přispět:
a) Pozitivní ohodnocení zkušebních výsledků rodičů na nejméně jedné podzimní chovatelské zkoušce konané na úrovni pravidel německého Svazu chovatelů loveckých psů - nebo na zkouškách náročnějších.
b) Kandidáti chovu výmarských ohařů musejí, ve smyslu dodatku nového vydání řádu z. r. 1970, mít prokázanou ostrost.
c) Nervˇozní, bázlivý, plaší před výstřelem, rovněž načínači a hrobaři, monora kryptochidi i jedinci s otevřeným okem, jsou z chovu vyřazeni. Totéž platí pro jedince přerostlé či nedorostlé, kteří snižují hodnotu opotřebitelnosti, chovu a exteriéru, rovněž tak pro slabé, postižené křivicí nebo jinak znetvořené psy i takové, jejichž ocenění exteriéru je nižší než známka dobrá, nebo kteří prokazují vadný chrup. Osvědčení ůobranář" je žádoucí. Aby byla zachována zásada čistoty výkonného chovu, je zapotřebí - před zamyšleným připuštěním jedinců- souhlas Klubu výmarských ohařů, jakožto jediné oprávněné instituce, jehož předseda k udržení určitých krevních linií může povolat výjimky, ale též i uložit další omezení.